Naše škola klade velký důraz na adaptaci dětí a práci s novými kolektivy, a nejinak je tomu u prvňáčků. Ti se vydali spolu se svou třídní učitelkou Mgr. Kateřinou Martinkovou, asistentkou pedagoga Kateřinou Bučkovou a vychovatelkou školní družiny Nikol Konečnou do kopřivnického Vanaivanu v pátek 2. října 2026, aby ve skautském centru absolvovali aktivity k lepšímu vzájemnému poznání, utužení vztahů a celkovému stmelení třídy. 

Příjezd na adaptační kurz byl pro prvňáčky jednou velkou neznámou. „Jedinou nápovědou, kterou cestou autobusem dostali, bylo, že jedeme hledat vlka,“ usmívá se třídní učitelka.

Jaké bylo jejich překvapení, když je s úsměvem přivítaly organizátorky kurzu Dana Žambochová a Radka Rýdlová, od kterých se záhy dozvěděli, že hledaný vlk je symbolem centra Vanaivan. A že to nebude jen tak, zjistily děti hned na začátku. Musely zvládnout řadu aktivit, překážek, her a soutěží, aby si vysloužily vlčí tlapky. Ty postupně zaplňovaly celou připravenou tabuli.

Díky jednotlivým aktivitám, při nichž se střídaly týmy a děti se vzájemně promíchávaly, se prvňáčci postupně poznávali a objevovali silné stránky svých nových spolužáků. Zjišťovali, kdo co umí, v čem kdo vyniká, a především se učili vzájemně si pomáhat, podporovat se a fandit si. „Třída tak začala krásně spolupracovat, což je důkazem, že adaptační kurz splnil svůj hlavní cíl,“ vysvětluje Kateřina Martinková. Navíc děti po celý den provázelo sluníčko a příjemné babí léto.

„My máme hlad!“ ozvalo se po několika hrách. Rodiče dětem sice připravili pořádné svačiny, ale není nad něco teplého do žaludku. Děti ocenily teplý oběd ze školní jídelny, který jim osobně zavezl starosta obce Ing. Aleš Mičulka.

Když se tabule zaplnila a děti v areálu objevily všechny vlčí tlapky, pustily se do hledání ztraceného pokladu. Cestu jim opět ukazovaly vlčí stopy. Nakonec zapátralo bystré oko jednoho z prvňáčků a objevilo plechovku s odznáčky symbolizujícími vlka ze skautského centra.

A co se dětem líbilo nejvíce? „Ta hra, při které jsme museli na jeden dotyk přemístit velký míč po stezce, byla nejtěžší,“ vzpomíná prvňačka Baruška. „Mně se líbil čas na svačinu, měl jsem řízky,“ usmívá se Zdeněček. „Já jsem si užil přemisťování podložek, když jsme spolupracovali,“ pochvaluje si den Lexík. „Mně se den líbil, ale těšil jsem se i domů, protože jsem jel na hokej,“ prozrazuje Filípek.

„Velké poděkování patří organizátorkám kurzu za skvělou přípravu, vstřícný přístup a trpělivost. A my s prvňáčky se zase těšíme na další společné cesty za dobrodružstvím,“ ukončuje vyprávění třídní učitelka.

Mgr. Hana Sokolová