Hned druhý týden v září vyrazily naše dvě nové třídy na adaptační kurz do Kopřivnice. První tři dny, od pondělí 7. do středy 9. září 2026, patřil kopřivnický Vanaivan VI. A, jejich třídní učitelce Mgr. Ivaně Michaličkové a asistentce pedagoga Květě Kyselé. Od středy 9. do pátku 11. září 2026 skautské centrum obývala skupina z VI. B v čele s třídní Mgr. Gabrielou Mynářovou a učitelkou Mgr. Ing. Martinou Havlíkovou. Pro obě třídy připravily lektorky volného času Dana Žambochová a Radka Hyvnarová program, jehož cílem bylo hlavně se vzájemně poznat a sblížit. Třídy totiž tvoří nový kolektiv složený z žáků ze základní školy v Lichnově a Mniší.

Cesta šesťáků do Kopřivnice vedla pěšky od lichnovské školy přes Janíkovu louku. „Cestou jsme plnili různé úkoly, hledali dílky puzzle, až jsme došli k Raškově vyhlídce, kde nás čekalo malé překvapení. Pak už jsme ale spěchali na oběd do Vanaivanu, který nám ze školní jídelny přivezl pan starosta,“ popisuje první dopoledne Ivana Michaličková.

Po ubytování a odpočinku se žáci ihned pustili do různých aktivit, aby se lépe poznali. „V obou třídách se ustavuje nový kolektiv, který je složený z žáků z lichnovské školy a žáků z Mniší. Proto považuji tyto adaptační aktivity za velmi přínosné a důležité nejen pro samotné žáky, ale i pro nás – učitele. Někdy jsme pracovali ve velkých skupinách, někdy jen ve trojicích a všechny úkoly a hry měly jasný cíl a smysl,“ vysvětluje Gabriela Mynářová.

A které konkrétní aktivity a úkoly šesťáci plnili? Hráli tichou poštu pomocí pantomimy, stříleli z praku, společně zpívali a tančili, skládali dráhu ze špejlí a lepicí pásky, připravovali objednávky v pizzerii a hráli noční hru v úplné tmě. „Žáci VI. B si velice oblíbili hru Vlajky, ve které jeden tým musel proniknout na území protihráčů a získat jejich vlajku. Pokud byl ale někdo cestou chycen, dostal se do vězení, odkud ho mohl zachránit pouze další hráč z týmu. Taky nás potěšilo, jak jsme si nakonec poradili s lezeckou stěnou – všichni si zkusili aspoň kousek vylézt, a když zrovna nelezli, jistili své spolužáky,“ vzpomíná Květa Kyselá, které ještě nedá zapomenout na radost šesťáků, když si chystali svoji vlastní pizzu k večeři: „Na těsto si naskládali vše, co mají rádi, a pak zavládlo ticho, když si začali pochutnávat na vlastním díle.“

Za VI. A měla asi největší úspěch noční hra. „Noční hra v areálu se mi líbila nejvíce, běhali jsme a vyměňovali lístky, až jsme dostali svítící odměnu. Další večer jsme chtěli zase nějakou hru ve tmě, takže nám lektorky vymyslely hru se světélky,“ raduje se Barča Jurková. „Mně se líbila lezecká stěna, vylezl jsem nakonec všechny stěny, i tu s převisem,“ je právem hrdý Martin Grygar. František Mičulka zase exceloval při přípravě pizzy ve hře s objednávkami: „Byla to sranda, ale líbily se mi i jiné hry, třeba ty noční ve tmě.“

Adaptační kurz nabitý stmelovacími a někdy i trochu testovacími aktivitami splnil svůj cíl – žáci se seznámili s novými spolužáky, učitelkami i paní asistentkou, užili si spoustu zábavy a mnohdy překonali i své obavy.

Mgr. Ing. Martina Havlíková